Byla jsem muž, on je žena

1. srpna 2017 v 13:25 | Catherine |  LGBTQI
Myslím, že každý trans občas aspoň sám v sobě pronesl větu o tom jak rád by změnil či změnila svůj život, dneska byste to po těch letech nepoznali, ale bývala jsem muž, lékaři se v porodnici podívali mezi nožky novorozence a mým rodičům zdělili, že mají zdravého syna, kdyby všechno bylo takhle jednoduché…

Díkybohu se od doby mého boje o mé ženství spoustu věcí změnilo a transsexuálové mají hodně záležitostí jednodušších než kdysi, stále však není situace úplně příznivá, a byrokracie nepatří mezi to nejhorší, ani nehovořím o přístupu společnosti. Jsem smutná, když se stále musím doslechnout, že se změně života skrze nastolení souladu mezi tělem a duší zarytě brání vlastní rodina toho daného člověka.
Neřešená transsexualita představuje sama od sebe neuvěřitelný psychický tlak, způsobuje deprese a nechuť žít, bolest, která vás tráví zevnitř, a teď si k tomu přidejte fakt, že díky tělesnému postižení nemáte s malým ID na nájem běžného bytu a malé jsou vzácné, hledáte a nenacházíte, roky a tak musíte chtě nechtě žít s rodiči, kteří vás každý den nutí předstírat roli, kterou nesnášíte, a aby toho nebylo málo, nakonec ignorují pravdu a předstírají, že neexistuje, takže vlastně ve výsledku si můžete, teď myslím na svého kamaráda, jenž takhle nedobrovolně žije, si stahovat hrudník a oni to prostě nevidí, to jejich neustálé oslovování "špatným rodem", jejich kupování oblečení pro opačné a jiné naschvály… je to zničující, deprimující, nejvíce vždycky bolí nejvíc chování našich blízkých.
Změna pohlaví není jen z hecu, mnohdy to bývá proces nesmírně bolestivý a ne jen kvůli operacím, sama jsem si prošla obdobím kdy matka nejdřív ječela, pak ignorovala pravdu a předstírala, že jsem její dokonalý syn, i když v šatech jako ženu mě přijmout nehodlala…. Proč ta, změna života, musí být ve většině případech tak, zásadní, proč musíme přicházet o své rodiny a trpět za to co jsme si nezpůsobili, ale narodili jsme se tak?
Zavání to sobectvím, ten kamarád mi povídal, jak na něj matka ječela: "Porodila jsem dceru a tak to zůstane!" Basta. Já slyšela od té své to podobné jen s jiným pohlavím, ale… JÁ porodila, JÁ chci, JÁ se s tím nehodlám smířit, JÁ mám dceru / syna, proč MI tak ubližuješ, proč MI tohle děláš… jen ona, ale kde jsme v tom obsažení my?
Změnit od základů svůj život, jistě, pokud je žena uvězněna v těle muže, nebude spokojena dokud se nestane ženou i fyzicky, navenek, jde o závažnou změnu, nezvratnou ale ta vede k naprosté spokojenosti a úlevě. Proč se, "nás" matka / otec, rodič neptá co MY? Jak TY se cítíš? Co TY si přeješ? Co JÁ můžu udělat, aby TOBĚ bylo lépe. Bolí to, já vím, jenže nutit dítě žít v depresi a riskovat, že to jednoho dne nevydrží a spáchá sebevraždu…
Každý rodič nerad ztrácí své dítě, už ale nedomyslí, že tímto postojem o něj přijde úplně, taková matka nebo otec si neuvědomují, že změna pohlaví je oproti jiným možnostem naprostá prkotina. Valná většina neřešené transsexuality končí smrtí, dotyčný neví kudy kam, tak se z toho tělesného vězení osvobodí, v lepším případě… se odstěhuje a zpřetrhá všechna pouta, spálí všechny mosty…. Je na každém rodiči jestli bude i nadále součástí života svého potomka po téhle radikální změně, pohlaví a tím i života… každý z nich má na výběr.
Rodiče by měli své děti chránit ne jim způsobovat bolest a občas musí skrze svou vlastní bolest ustoupit, děcko sice nesplní vaše představy, vaše sny, nenaplní úplně všechny vaše touhy, ale bude zdravé a spokojené. Jsem matka, když mi okolí vtloukalo do hlavy, že si to všechno jen namlouvám, už zase, nějak se to semlelo a s mojí bývalou ženou jsme si pořídily dítě, dneska jsem svobodná matka, proto to říkám, jsem rodič a nesmírně svou dceru miluji, je jedno jak přišla na svět nebo proč, je tady a občas se vymyká mým představám, ale chápu, že ona má své vlastní, představy a taky pocity. Nerozumím matkám jako je ta kamarádova, nerozumím jeho otci, co tvrdí, že je buddhista a přitom lpí na těle víc na duši, duše… se nemění, můžete změnit zevnějšek, ale duše zůstane stejná, budete čím jste ať se oblékáte nebo upravujete jakkoliv, vzhled z vás nedělá to co jste… oni své dítě týrají, psychicky a jednoho dne najde byt, odstěhuje se, změní svůj život a oni o něj přijdou, 15 let vědí o jeho transsexualitě a čím více je blíže ke změně tím více pravdu ignorují, ti své dítě po odstěhování už nikdy neuvidí, tak moc nechtějí dceru ztratit až toho docílí. Okolí, kolegové, přátelé, kamarádi… nikdo s jeho trans nemá problém jen oni, ti rodiče… to také velice bolí a je rovněž možné, že dotyčný nebude dost silný, plus to, že se mu nyní nedaří v ničem a třeba… nechci na to ani pomyslet, jako dobrovolník pomáhá mnoha lidem… svět takové potřebuje…
Moje dcera o mé minulostí ví, stala se z ní již mladá žena lehce, velmi lehce za pubertou, vím, že jí nikdy neztratím, protože jí naslouchám, nejde mi jen o MÉ pocit, co JÁ, ale o ní a ať se rozhodne jakkoliv, bude pro mě vždycky dokonalá, mám sice svá přání a vize, avšak pokud se rozhodne je nenaplnit nezklame mě, hlavně aby byla šťastná, jednoho dne se odstěhuje, změní svůj život, ale já se nebojím, budu i po té změně jeho součástí, i když třeba jí budu jen jednou měsíčně volat kamsi do její vysněné země…
The article was assigned to the 'Topic of the week' published by 'blog.cz'
for our LGBTQI community support.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 L. G. L. G. | 1. srpna 2017 v 13:56 | Reagovat

Tak to už snad jednou v TT bylo!

2 gerald-czech gerald-czech | 1. srpna 2017 v 14:05 | Reagovat

[1]: Na staré adrese, prosím abyste diskutovala k obsahu článku nebo vás budeme nuceni zablokovat, toto varování bude poslední.

3 Eliss Eliss | Web | 1. srpna 2017 v 21:23 | Reagovat

Vůbec si nedokáži tuto situaci představit :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama